Historie - závěr

Závěr - Historie

Závěr

Podkarpatská Rus je dnes Zakarpatskou oblastí Ukrajinské republiky, což je útvar jako náš kraj i se svým zřízením.

V prosinci 1991 se konalo v celé Ukrajině referendum schvalující vznik Ukrajinské republiky. Na Podkarpatsku se podařilo prosadit i druhý bod referenda, který zněl: Jste pro autonomii v rámci Ukrajiny? Na poslední chvíli prosadil tehdejší prezident Kravčuk, aby se slovo autonomie změnilo na samosprávu. 78 procent obyvatel odpovědělo, že ano. Dosud se však nic nestalo. Vývoj v Československu a vznik dvou republik v roce 1993 přirozeně odsunul i dřívější myšlenky spojit se opět s Československou republikou.

Okolní státy také projevují zájem o dění na Podkarpatsku. Nejaktivněji se projevují Maďaři. Je to přirozené, protože v zemi žije velká maďarská menšina, která udržuje živé hospodářské i kulturní styky s Budapeští. Na Slovensku převzala péči o rusínské obyvatelstvo Rusínská obroda v Prešově, kde vydává časopisy a vede rusínské divadlo.

Česká zahraniční politika je zatím ve vztahu k Podkarpatsku bohužel pasivnější, ale už od května 1990 existuje Společnost přátel Podkarpatské Rusi, která pořádá pravidelné zájezdy, organizuje humanitární akce, v kamionech odváží na Podkarpatsko textil, léky a knihy (dokonce byl i velký zájem o českou literaturu). Společnost vydává spolu s Českou expedicí knížky seznamující s minulostí i současností země, organizuje besedy, diskuse a výstavy o této problematice, rozesílá časopis Podkarpatská Rus a pomáhá tisku, rozhlasu a televizi dokumentačním materiálem.

Nelze se však ubránit dojmu, že tyto aktivity jsou do značné míry ovlivněny nostalgií po 1. československé republice.

Při návštěvě amerického prezidenta B. Clintona v Praze roku 1994 Rusíni připomněli své požadavky o autonomii v rámci Ukrajiny. Tyto pokusy lze spíše považovat za utopistické. Zakarpatská Ukrajina je pevně spjata s Ukrajinskou republikou a její skutečná autonomie se projeví pravděpodobně až po přičlenění Ukrajiny do Evropské unie.

Ale tato doba je zatím v nedohlednu.

Celé podkarpatoruské dějiny (a hlavně pak události na sklonku války) by pro nás měly být obrovským ponaučením. Měli bychom si jednou provždy zapamatovat, že se vše musí řešit v zájmu obyvatel, kteří na daném území žijí; nesmíme podlehnout vlastní slabosti, osobním výhodám a jiným lákadlům.

Nešlo přece jen o nějakou periferii ČSR a bezednou studnu na peníze, jak se dnes mnoho lidí domnívá, šlo především o oblast větší než Jihomoravský kraj, o oblast, kterou obývá národ, jehož řeč se nápadně podobá češtině, a také se jednalo o lidech udržujících svoji specifickou kulturu a mnoho století staré zvyky.

Bohužel se tehdy o Rusínech jednalo bez nich. Jaký měl tedy celý meziválečný hospodářský a kulturní rozvoj Podkarpatské Rusi smysl, když jsme obyvatele této země zradili při první větší historické zkoušce?

Vývoj po 2.svět. válce << předchozí | následující >> Zdroje