Historie Zakarpatské Ukrajiny od roku 1848 do roku 1914

1848 - 1914

Slovanský sjezd

Období kolem roku 1848 nepřešlo Podkarpatskou Rusí bez ohlasu. Maďarská revoluce neměla bohužel pochopení pro emancipační snahy Rusínů i jiných slovanských národností, a tak se v roce 1848 zúčastňuje Slovanského sjezdu v Praze dvoučlenná delegace podkarpatských Rusínů, vedená Adolfem Dobrjanským (1817-1901). Dobrjanský jako člen uherského sněmu usiloval o rovnoprávnější postavení Podkarpatska, ale i Slovenska.

Už v předsjezdovém povolání z 1. května se pravilo : "Přišel čas, abychom i my Slované srozuměli se a sjednotili úmysly své." V této myšlence slovanské jednoty ve společném rakouském státě viděli také Rusíni svou budoucnost.

Ohlas idejí Slovanského sjezdu na Podkarpatsku byl udušen rakousko-uherským vyrovnáním v roce 1867. Uherská administrativa realizovala své nacionalistické heslo "Mimo Maďarsko není život,a je-li, není takový." Inteligence se pomaďaršťovala. Rusín byl pro vládnoucí vrstvy ještě míň než Slovák, jehož lidskou identitu popíraly ("Tot nem ember" - Slovák není člověk).

K.H. Borovský o Rusínech píše: "To je národ podle chuti, bez šlechty, aristokracie, každý o témže zimníku a čepici. Je lží, tvrdí-li Poláci, že rusňácká řeč je pokažená polština."

Poprava Martina Sýkory

Také tragické události po roce 1848 obrátily zraky české veřejnosti na východ a přímo na Podkarpatskou Rus. V roce 1849 byl ve Velké Berezné popraven Čech Martin Sýkora, který na Podkarpatsku pracoval.

V hostinci v Užanské Verchovině vybízel, aby se nevěřilo Maďarům a aby - jak to dělají Chorvati - Rusíni nevstupovali do armády. Byl udán, zatčen a v Užhorodě ho odsoudili k trestu smrti (v korespondenci Boženy Němcové čteme: "V Munkáči, v komůrce, by dali nejraději místo všem Čechům."

Česká, něměcká a židovská kolonizace

V polovině 19. století přicházejí na Podkarpatskou Rus také první Češi - hlavně lesníci, učitelé a řemeslníci, někteří z nich i ve státní službě. Koncem 18. a začátkem 19. století se objevují v zemi další němečtí kolonizátoři.

V druhé polovině 19. a počátkem 20.století rostla židovská emigrace z Polska a Ukrajiny. Židé prchali před pogromy a zachraňovali se na Podkarpatsku (neměli ovšem vztah k místnímu národnímu hnutí). Současně ze země odcházejí, zvláště do Ameriky, jednotlivci i celé rodiny Rusínů, protože v jejich rodné zemi na ně čeká jen bída.

Selská povstání

Země, v níž od konce 17. století vzniklo několik selských povstání, krutě potlačených, poznala v roce 1913 i první velký politický proces. 98 rusínských mužů a žen bylo postaveno před soud v Marmaroši-Sihoti, protože prý hodlali odtrhnout zem od Uherska ve spolupráci s pravoslavnou církví a Ruskem. Proces vzbudil pozornost a odpor v Evropě i v českých zemích - 32 obžalovaných bylo odsouzeno do mnohaletého vězení a k peněžitým pokutám, ale soud v podstatě skončil pro Budapešť blamáží.

Historie do roku 1848 << Zakarpatská Ukrajina od 1848 do 1914 >> První světová válka