Zakarpatská Ukrajina - Historie

Zakarpatská Ukrajina

Podkarpatská Rus

Podkarpatská Rus (dnešní Zakarpatská oblast Ukrajiny), byla v letech 1919-1938 jednou ze čtyř samosprávných zemí Československa. Jejím hlavním městem byl Užhorod; v listopadu 1938 se jejím centrem stalo po První vídeňské arbitráži, která přičlenila jižní oblasti, včetně Užhorodu a Mukačeva, osídlené především Maďary k Maďarsku, město Chust.

Historie do roku 1848

První doklady o lidském osídlení Zakarpatské Ukrajiny nalézáme, již v mladší době kamenné.

Země svou řídkou osídleností lákala různé kmeny a národy. Zemí prošli nebo se zde usadili: Skytové, Keltové, kmeny geto-dácké, slovanské kmeny, nomádští Maďaři, Tataři, Rumuni z Valašska, Rusi, rusínští pastevci. V Užgorodu sídlil v 10. století kníže Laborec. Tatarský vpád v roce 1241 zpustošil zem natolik, že se téměř vylidnila. Za prvního historického vládce Podkarpatské Rusi lze pokládat knížete Fedora Korjatoviče, který se tam uchýlil z Litvy uprostřed 14. století, jinak byla Zakarpatská Ukrajina převážně pod vládou Uher. Důležité je selské povstání Jiřího Doži roku 1514. Roku 1646 část pravoslavného kněžstva vedená biskupem Basilijem Tarasovičem, navázala kontakty s Římem, a dala tak vzniknou řecko-katolické církvi. Na počátku 19. století zde probíhá národní obrození.

Více informací: Historie Zakarpatské Ukrajiny do roku 1848

Od roku 1848 do 1914

Období kolem roku 1848 nepřešlo Podkarpatskou Rusí bez ohlasu. Maďarská revoluce neměla pochopení pro emancipační snahy Rusínů i jiných slovanských národností, a tak se v roce 1848 zúčastňuje Slovanského sjezdu v Praze delegace podkarpatských Rusínů.

V polovině 19. století přicházejí na Podkarpatskou Rus také první Češi - hlavně lesníci, učitelé a řemeslníci, někteří z nich i ve státní službě. Objevují se další němečtí kolonizátoři a židovská emigrace z Polska. Ze země odcházejí, zvláště do Ameriky, jednotlivci i celé rodiny Rusínů

Více informací: Zakarpatská Ukrajina od roku 1848 do 1914

První světová válka a vznik Československa

Světová válka přišla do karpatských hor hned po roce 1914, kdy ruská armáda prošla průsmyky a obsadila četná města na východě a ve středu země. Součástí československých legií v Rusku byl i oddíl rusínských vojáků, kteří přeběhli z uherských vojsk. V polovině roku 1918 se aktivizují skupiny rusínských emigrantů ve Spojených státech.

Během první světové války uzavřeli představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka Grigorije Žatkoviče dohodu s Tomášem G. Masarykem na jejímž základě měla být zdejší oblast dosavadních Uher, začleněna do budoucího Československa jako její autonomní část.

Dne 10. září 1919 pak byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Desátý článek Smlouvy stanoví: „Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v hranicích, určených čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého.“ Mezinárodněprávní uznání připojení Podkarpatské Rusi k Československu potvrdila i trianonská mírová smlouva, podepsaná 4. června 1920.

Více informací: První světová válka a Vznik Československa

Československo a rozpad Československa

V ústavní listině ČSR se o Podkarpatské Rusi uvádí: Podkarpatská Rus má vlastní sněm, který si volí předsednictvo. Sněm Podkarpatské Rusi je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích náboženských, místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky. Zákony usnesené sněmem Podkarpatské Rusi, projeví-li prezident s nimi souhlas svým podpisem, vyhlašují se ve zvláštní sbírce a podepisuje je také guvernér.

V letech 1919–1920 bylo území Podkarpatské Rusi pod přímou správou československého státu. Po složitých jednání mezi čsl. vládou a zástupci Podkarpatska byla ústavně, ale jen formálně (ne fakticky) zavedena autonomie území pod vedením guvernéra a zemského prezidenta.

Dohoda z roku 1919 o poskytnutí autonomie byla nakonec naplněna až 22. listopadu 1938. Ve vládní vyhlášce se uvedla v činnost podkarpatská vláda a měl být svolán sněm Karpatské Ukrajiny. Hlavním městem země se stal Chust, kde Augustin Vološin ustanovil autonomní vládu Karpatské Ukrajiny.

V návaznosti na mnichovský diktát dal Hitler svolat na 2. listopadu 1938 arbitrážní konferenci do Vídně. Podle jejího rozhodnutí muselo Československo odevzdat Maďarsku jižní část Slovenska a jih Podkarpatské Rusi s Užhorodem, Mukačevem a Berehovem (první a druhá arbitráž). Maďaři zabrali 152 tisíc hektarů nejúrodnější části země s vinicemi, ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Přerušili tak hlavní železniční trať od Čopu na východ.

15. března 1939 je pak vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina.

Nikdy v dějinách neprožila Podkarpatská Rus takový vzestup jako v letech 1919 - 1939, třebaže státní byrokracie brzdila rychlejší rozvoj podkarpatské autonomie.

Bylo by však omylem idealizovat meziválečné poměry na Podkarpatsku. Pozůstatky minulosti byly tak značné, že se je nemohlo podařit při nejlepší vůli zlikvidovat. Vesnicemi obcházely hlad, bída a nemoce, hladové pochody, prosebná procesí i demonstrace trvaly ještě poté, co ochabla největší tíže hospodářské krize konce dvacátých let.

Více informací: Československo a Vznik Československa a Rozpad Československa

Druhá světová válka a Vývoj po 2.svět. válce

Obsazování Podkarpatska se obešlo bez větších bojů

V dubnu 1944 přijeli do Užhorodu esesáčtí důstojníci Eichmann a Wisliceny a během několika měsíců nezbyl v této zemi jediný Žid. Rómů žilo na Podkarpatské Rusi kolem čtyřiceti tisíc. Jejich osudy a konce byly stejné.

Rusíni v průběhu války sloužili v československé vojenské jednotce v SSSR.

Po poměrně rychlém osvobození v souladu se sovětsko - československou smlouvou z prosince 1943, která ještě uznávala Československo v jeho předmnichovských hranicích a podle dohody z 8. května 1944 o spolupráci Sovětské armády s československou vládou na osvobozeném území, vyslala koncem října 1944 vláda Československa na území Podkarpatské Rusi oficiální delegaci pro správu osvobozeného území v čele s ministrem londýnské vlády Františkem Němcem a generálem Antonínem Hasalem-Nižborským.

Stejně jako Čechy byla Podkarpatská Rus rozdělena demarkační linií, která vedla na trase Sevluš, Bílky, Volovec. Východ území od čáry byl pod československou správou, sídlo správy bylo v Chustu. Západ území od čáry, tedy průmyslové oblasti, byl pod sovětskou správou, sídlo v Užhorodu. Oblast pod sovětskou správou se oficiálně nazývala Zakarpatská Ukrajina a byla jí sovětskými orgány slibována plná autonomie. Ta existovala do roku 1946, kdy tato autonomie byla rozhodnutím z Moskvy zrušena a název území byl změněn na Zakarpatská oblast.

V roce 1945 je pak celá oblast (s výjimkou obce Lekárovce) s malou částí Slovenska odstoupena Československem Sovětskému svazu. V zemi vypukl skutečný teror obrácený proti československým občanům věrným republice, řecko-katolickému kléru a proti představitelům Rusínů a maďarské menšiny.

Uvádí se, že za druhé světové války a těsně po ní zahynulo téměř dvě stě tisíc obyvatel Podkarpatské rusi - československých občanů, kteří zmizeli ze světa, o kterých se neví a na které se zapomnělo...

Více informací: Druhá světová válka, Vývoj po 2.svět. válce a Omyly diplomacie.

Další

Podkarpatská Rus je dnes Zakarpatskou oblastí Ukrajinské republiky.

Vývoj v Československu a vznik dvou republik v roce 1993 přirozeně odsunul nostalgické myšlenky na spojeni s Československou republikou.

Požadavky Rusínů na autonomii jsou dnes považovány za utopistické. Zakarpatská Ukrajina je pevně spjata s Ukrajinskou republikou a její skutečná autonomie se může projevit až po přičlenění Ukrajiny do Evropské unie.

Další informace: Historie v datech | Chronologická tabulka srovnávající dějiny Československa a Zakarpatské Ukrajiny | Historické názvy Podkarpatské Rusi | Závěr | Zdroje